Druhé setkání k synodě o synodalitě

Hezký den všem,

Dne 14. 2. 2021 večer proběhlo druhé setkání synody a chtěl bych se touto cestou s vámi podělit o krátký zápis z tohoto setkání. Za sebe bych chtěl říct, že se toto setkání, dle mého mínění, podařilo. Nalezl jsem během vyprávění jednotlivých účastníků mnoho inspirativních podnětů a mnoho bodů k zamyšlení. Přiznám se, že i nyní druhý den, kdy píšu tento záznam, jsem stále plný dojmů.

Pro toto setkání byla vybrána témata Naslouchat a vést dialog v církvi a ve společnosti a Slavit. Hned po úvodní modlitbě jsme se vrhli do jednotlivých vyprávění. Všechny příběhy, které zazněly se zde pokusím shrnout a popsat jejich hlavních poselství.

Příběh č. 1:

  • Pojednával o aktivitách v naší farnosti ihned po revoluci, kdy celá zem se potýkala s nedostatkem kněží. Farníci sami pořádali společenství lidí bez ohledu na příslušnost k církvi. Nehleděli na rozdíly, ale na společnou touho následovat Ježíše Krista.
  • Tolerance a aktivita laiků je dle mého hlavní poselství tohoto příběhu.

Příběh č. 2:

  • Pojednával o formě, jakou zastáváme při naslouchání a následné diskusi. Kdy druhému nasloucháme a chceme mu být hlavně bližnímu ku pomoci a svým chováním a životním rozhodnutím jej inspirovat a pomáhat nalézt správnou cestu k Bohu. Zaměřit se tedy převážně na inspiraci našimi skutky.
  • Budování vztahů, lidskost a pochopení je poselství tohoto příběhu.

Příběh č. 3:

  • V tomto příběhu bylo řečeno, že církev by se neměla za každou cenu snažit přizpůsobit době, měnit se, ale naopak více dbát na studium a vzdělávání. Písmo, Magisterium i Tradice nás vedou po cestě k Bohu a pomáhají nám víru upevňovat, tříbit a sdílet. Jestliže se budeme stále přizpůsobovat, ztratíme svou slanost a k čemu je sůl, která nesolí?
  • Důraz na (nejen sebe)vzdělávání jako cesty k Bohu a naplnění apoštolátu je poselství tohoto příběhu.

Příběh č. 4:

  • Příběh se věnoval formě slavení eucharistie, kdy ji vnímáme jako jistou formu milosrdenství a měl by k ní přistupovat každý kdo touží po přítomnosti Ježíše. Vyvarovat se soudům, kdo je a kdo není hoden, neboť Ježíš sám přistupoval a promlouval ke všem lidem bez rozdílu ať byli více či méně připraveni.
  • Neodsuzovat druhé je poselství tohoto příběhu.

Ani jeden z těchto příběhů nechceme nijak soudit a přesvědčovat Vás o tom, kde je pravda. Stejně tak je jednoznačně zaškatulkovat k danému tématu je velmi těžké, aspoň pro mě, jelikož se tam zvolená témata silně prolínala. O čem to ale vypovídá, je ta velká názorová a postojová diverzita a naše největší síla může být v tom, že ji přijmeme, budeme respektovat a brát jako naši přednost. Každý na naší cestě k Bohu máme danou roli a nikdy nevíme, kdy budeme potřeba. Tím že toto budeme ve společnosti akceptovat, staneme se skutečně společníky na jedné cestě.

Chtěl bych zde ještě vypíchnout dvě teze, co byly včera řečeny a to:

„Církev by měla vidět to, co ji spojuje a ne to, co ji rozděluje.“

„Autenticita je v pravdivosti.“

Můžete nám však i poslat Váš pohled na věc, a to na email hubenyvit (zavináč) gmail (tečka) com. Budeme za to moc rádi.

Za všechny včerejší účastníky děkuji,

Vítek Hubený