Pozvánka na víkendovku do Kroměříže

Zdravíme a zveme všechny děti na víkendovku do Kroměříže. Budeme odjíždět v pátek 4.10. z nádraží v Neratovicích v 15:32 hod. Sraz na nádraží je v 15:15 hod. Co s sebou? Svačinu a pití na cestu (pojedeme 4 hodiny), spacák (karimatky nééé, spíme u skautů, mají tam matrace :-) ) a vše co uznáte jako vhodné na víkend a děti to unesou. Nezapomeňte na kartičky ZP nebo jejich kopie a u starších 10ti let nějaký průkaz s fotkou a datem narození. Příspěvek je 250 Kč. 
V sobotu navštívíme misijní kongres dětí viz. https://www.missio.cz/zapojte-se/aktivity/7-misijni-kongres-deti-v-kromerizi/.
Návrat do Neratovic předpokládáme v neděli 6.10. v 16:30 hod.

 Máte-li zájem, přihlaste se do 29.9.

Akci pořádá SHM KLUB NERATOVICE
(připomínáme, že kdo tento rok ještě nezaplatil členský poplatek, měl by tak učinit, co nejdříve)

Kontakt na případné dotazy: 775 387 162
Těší se na Vás

Daniela V. a mládež

Zápis ze setkání PRF Neratovice 15. 9. 2019


·                 Přítomní - členové PRF: Peter Kováč, Marie Matochová, Jiří Vrba, Petr Semerád, Jarmila Trhoňová, Dana Vrbová, Marek Cúth, Marian Cúth, Pavel Hora (Jakub Habart, Šárka Trhoňová nepřítomni omluveni)
-        veřejnost: Josefína Vrbová

·                 Vyhodnocení minulého setkání PRF
- úklid: splněno, přihlásily se další 2 skupiny na úklid
- farní knihovna: vzniká, některé knížky převezeny, nové knihy se přijímají na faře, zodpovědné osoby jsou paní Vrbová a pan Fogl, zatím není možné si knihy půjčit
- farní kronika: stale hledáme ochotného farníka
- kniha přání: vznikla, ale mohla by být smysluplnější, budeme se snažit ji více propagovat
- kázání pro děti: jednou se uskutečnilo, plánujeme jej dále zařazovat (druhou neděli v řijnu, třetí neděli v listopadu)
- diecézní setkání mládeže: mládež se zúčastnila, na setkání se jim líbilo
- pouť rodin: tento podnět přeřazujeme na rok 2020, Marian dále sbírá podněty
- farní den: akci hodnotíme jako úspěšnou po všech stránkách
- modlitební stráž za nový kostel: Marian má připravenu tabulku, Marian s Peterem se domluví na konkrétnějších krocích

·                 Katecheze
-        zahájení výuky náboženství proběhne 2.10. v kostele v Lobkovicích, program pro děti všech skupin začíná v 16:45
-        náboženství se bude vyučovat ve středy v Klubu důchodců, katecheté osloví jednotlivé věkové skupiny ohledně konkrétního času individuálně
-        zveme mládež ve věku cca 15-18 let k setkávání, podrobnější informace u otce Petera Kováče, nebo u Mariana Cútha

·                 Památka všech věrných zemřelých: mše bude 2.11. v 8:00 v Libiši

·                 Dušičková pobožnost: proběhne 6.11. v 16.30 na hřbitově v Lobkovicích

·                 Mikulášská besídka: proběhne 4.12. v 16:30, pokusíme se dohodnout zda by mohla proběhnout jako tradičně v tělocvičně GFP

·                 Advent: Marek Cúth se pokusí oslovit někoho, kdo by se ujal kreativní aktivity

·                 Adventní duchovní obnova: proběhne 23.11.; povede ji p. Benedikt Hudema

·                 Roráty: proběhnou každou adventní sobotu v 7:00 (7.12. u Vojtěcha, 14.12. v Lobkovicích, 21.12. v Kojeticích)

·                 Jesličková pobožnost: proběhne podobně jako vloni 24.12. v 15:00 (pobožnost beze mše, bude zaměřena primárně pro děti a tzv. “nepraktikující” – otec Peter se pokusí dostat pozvánku do Listů Neratovické radnice)

·                 Farní ples a farní karneval: proběhne 8. 2. 2020

·                 Plánovaná akce: misijní Neděle (detaily doladí Dana Vrbová s otcem Peterem)

·                 Termín příštího setkání PRF: je stanoven na 16.2. od 18:30

Chcete do Lanového centra?

Neděle dopoledne, mše v Lobkovicích... Nebo ne? Pojeďte místo toho s námi na výlet do Lanového centra v Praze :-) (A můžete jít potom s námi na mši od 17:00 v Domě Kněžny Emmy!)

Lanové centrum:

  • Jedná se o lehké, obtížné i velice náročné lanové překážky ve výšce cca 8 m, pro jednotlivce i dvojice.
  • Na místě bude program Výlet na 4 hodiny.
  • Lanové centrum udává, že věk účastníků má být od 10 let (tj. věk, kdy jsou schopni jistit i zvládat lanové překážky). Je možné přihlásit i mladší účastníky, pokud jsou sportovně nadaní a myslíte si, že si lezení ve výškách užijí (děti tipu "opička" cca od 6-7 let).
  • Pokud se to hodí, můžete s sebou vzít i velmi malé děti (zdarma) - v areálu jsou malé prolézačky. Např. my bereme s sebou naše děti. Hlídání není zajištěno, musíte se spolupodílet na jejich hlídání.
Fakta:
  • Kdy: 29.9.2019
  • Odjezd: vlakem, pravděpodobně v 8:00 (čas bude upřesněn)
  • Návrat: vlakem, pravděpodobně v 14:30 (čas bude upřesněn)
  • Cena: 100 Kč/os. (zdarma pro organizátory víkendovek/táborů jako poděkování za celoroční činnost)
Přihlašování:
  • Čím dříve, tím nám to více usnadníte. Ideálně ale nejpozději do 22.9.2019.
  • Věk účastníků omezen není, požadavkem je být mladý tělem nebo duchem.
  • Přihlašte se zapsáním do tabulky zde. (můžete sledovat, kdo se chystá jet)
Pro jakékoli dotazy pište na matous.cuth [at] gmail.com nebo volejte na 777 108 583.

PS: pro pamětníky - článek a fotky z poslední návštěvy v lanovém centru před 10 lety.

Manželské večery 2019


ŠVÝCARSKO 2019

Dodatek k fotografiím:
Každý se snažil zachytit atmosféru pobytu na mnoha krásný fotografiích. Zde je mírně chaotický výtah fotek, které někteří poslali k zveřejnění.



Švýcarsko od Krejčiříků

Vallée de Saas, 2019

Když bratr Marian ve farnosti navrhl možnost strávit společnou dovolenou v údolí Saas v Penninských Alpách ve Švýcarsku, ani chvíli jsme neváhali. Tedy jen tu malou chvíli, aby už pro nás nebylo místo ve sdíleném ubytování v Annabelle (později změněno na Tabor), a mohli si rezervovat vlastní apartmán v chatě Arnika. Na rozdíl od většiny účastníků jsme se do městečka Saas-Grund nevydali autem, nýbrž nočním vlakem přes Zürich, a zůstali o pár dní déle. V době hlavního pobytu farní obce jsme se nicméně s bratry a sestrami víceméně pravidelně setkávali na denních výletech, večerních bohoslužbách a nočních přípitcích (pro děti nejoblíbenější část dne, nejlépe venku na zahradě).
Není zde místo pro systematický popis jednotlivých výletů všech skupin, proto jen pár střípků do mozaiky: kapličková cesta na skalní římsu se Saas-Fee; dobytí oblíbeného průsmyku Antronapass na hranicích s Itálií z různých směrů; koupání v ledovcových potocích a jezírkách; sněžný výstup po ledovci na čtyřtisícovku Allalinhorn a návštěva ledovcového muzea na jejím úpatí; krmení ochočených svišťů, jakož i pozorování těch divokých; via ferrata na dominantní vrchol Mittaghorn; pojídání kobylek (nejen děti) a následné plánování založení farmy Grasshopper Foods; procházky kolem největší evropské přírodní přehrady Mattmark a výšlap k pozlacené soše madony v Monte Moro (tam se podíval dokonce i otec Peter, který jinak na každý den předpovídal bouřkové počasí); přechod tří ledovců po Glacier trail Mattmark; hřiště u lanovky Chrizbode v nadmořské výšce nejvyšší portugalské hory; Himalayan trail v urputném dešti s nejstatečnějšími farnicemi a slivovice a čokoláda, když na chvíli vysvitlo sluníčko; voňavé louky s rozkvetlou horskou flórou; kozorožci a kamzíci na skalních hřbetech, ptactvo i na těch nejnepřístupnějších místech; zážitková trasa s visutými mosty; cesta na nejpustší třítisícovku Grünberghorn nad černým ledovcem Schwarzberggletcher...
Děkujeme Marianovi, že zorganizoval tento skvělý pobyt v nádherné přírodě a milém společenství, a vám všem, že jste ho tvořili.
Krejčiříkovi

Švýcarsko 2019 od Mračků


Švýcarsko Saas – Grund 2019

            Letos se nám poštěstilo zúčastnit se mimořádné dovolené. Nic jsme neponechali náhodě a svěřili jsme se moudře do rukou zkušených, ostřílených a bohulibých lidiček, kteří se postarali o výběr lokality (Švýcarsko Saas-Grund), termínu (nejlépe po termínu prázdnin zdejších dětí, 17. 8. - 24. 8.), nabídky všemožných tras výletů, ubytování (no, chybička se vloudila a na poslední chvíli bylo místo změněno na Ferienhaus Tabor v rámci ubytování Don Bosco http://www.feriendonbosco.ch/site/ ). Samotné dovolené předcházelo několik společných schůzek počínaje zářím 2018 a konče červencem 2019. Postupem času se přihlásilo neskutečné množství zájemců z řad rodin i jednotlivců. Nevím to přesně, ale myslím, že číslo dosáhlo úrovně 54 osob. Vzhledem k různým okolnostem, které s ohledem na konkrétní lidi, nezmiňujeme, se nakonec číslo ustálilo na úctyhodných 47 osobách (10 rodin a 3 jednotlivci).
            Díky radám organizátorů se nám podařilo sbalit potřebnou výbavu (oblečení, obuv, jídlo, sportovní náčiní, spacáky a ostatní ne nepodstatné věci jako doklady, mapy, peníze – eura, švýcarské franky, dálniční známky, pojištění, mobily, tablety i tablety, lékárničky – které jsme dokonce použili, drogistické maličkosti apod.) Bylo toho hodně a vůbec nevíme, jak se nám to nakonec podařilo do auta nacpat.

Sobota 17. 8.
            Cesta byla dlouhá, předlouhá. Na výběr byly minimálně dvě trasy. My zvolili tu delší ale prý bezpečnější. Měla cca 1067 km (ti, co jeli z Neratovic to měli kratší, my jeli z Mělníka). Trvala i s přestávkami 14 hodin. Přežili jsme to, počasí nám přálo, nebylo horko a naštěstí nesvítilo ten den sluníčko. Přivítalo nás příjemně chladnější ovzduší švýcarských Alp s neskutečně vysokými štíty hor kolem dokola. Tatam byla naše polabská nížina. Ferienhaus Tabor nás přijal do svého příbytku a nabídl nám svou pohostinnost se vším všudy. Díky menšímu počtu zúčastněných se na nás místo jednoho pokoje dostaly dva propojené pokoje a tak děti sdílely větší pokoj a rodiče menší. Byly tam palandy, ale to naše děti spíše potěšilo, obzvláště holky si zabraly vyšší patra a spodní nechaly klukům. Nám velkým vyrazila v dobrém slova smyslu dech kuchyně, která byla opravdu profesionálně zařízená a nově vybavená. Ženská část osazenstva nejvíce ocenila tříminutovou myčku. Opravdu, něco takového se jen tak nevidí. Trochu vítr z plachet nám vzala absence mikrovlnné trouby, kterou my Češi hojně a rádi využíváme. Takže popcorn do mikrovlnky zbyl až zpět do Čech. Trošku jsme se potrápili tříděním odpadů, na které je zde ve Švýcarsku opravdu dáván velký důraz a občas jsme se dohadovali, co patří do plastů, co do bioodpadu a co do směsného odpadu.
            V sobotu večer jsme se postupně všichni sešli v domě Tabor, přišli i ti, kteří byli ubytováni v jiných ubytovacích zařízeních. Kdo přišel včas, stihl první mši vedenou otcem Peterem. Poté nám Marián oznámil, jaké má úmysly po nedělní mši. Rádi jsme jeho program přijali, protože únava a lenost přemýšlet vzaly za své.

Neděle 18. 8.
            Společně jsme se všichni zúčastnili mše ve zdejším kostelíku (Saas-Grund). Dokonce jsme si část mše užili i v českém jazyce díky otci Peterovi, který koncelebroval mši se zdejším zastupujícím farářem. Následovalo společné focení, rychlý oběd (každá rodina, případně jednotlivec si něco uvařili a první a zároveň poslední společný výlet – Kapličková cesta do Saas-Fee). Cestou jsme se u každé kapličky pomodlili jedno tajemství růžence. V Saas-Fee jsme nastoupili do lanovky a nechali se vyvézt na první velkou horu Felskinn (3000 m). Zde jsme se prošli po části ledovce a zjistili, jestli naše výbava na hory je dostačující. Místy to klouzalo a bořilo se. Sluníčko svítilo jak o závod a tak jsme se mazali a mazali, na očích sluneční brýle a na hlavách čepičky. Někteří neodolali a navlékli palčáky, aby uhnětli sněhové koule.
            Od tohoto dne u nás večer začali „burzy výletů“. Každý večer jsme se totiž scházeli po večeři a po mši v jídelně a snažili se domluvit s jinou rodinou nebo skupinou na následující den. Bylo to velmi zábavné, neboť tak dokonce docházelo k vznikání skupin napříč rodinami a jednotlivci. Vytahovali jsme mapy a domlouvali se, kdo kam následující den půjde. V potaz jsme brali doporučení Mariána, který nám kladl na jedné z předprázdninových schůzek na srdce, abychom si vybírali skupinky podle svých fyzických možností, zájmů a sympatií. Myslím, že se nám to celkem podařilo.

Pondělí 19. 8.
            Naši rodinu na tento den opustila „hlava rodiny“, která se s jinými hlavami rodin spojila a to doslovně i lanem a vyrazila na Allalinhorn (4027m) otestovat své fyzické a psychické možnosti. Těch hlav šlo společně pět (4 muži a jedna žena – statečná Maruška). Vyjeli nahoru nejvýše položeným „metrem“ Evropy a úspěšně vystoupili na horu Allalinhorn. Po sestupu do výšky 3500m navštívili Eispavillon vyhloubený v ledovci.
             Zbylá část naší rodiny, která přemluvila další 3 rodiny, putovala za svišti. Vybavili jsme se syrovou mrkví, abychom ta roztomilá zvířátka nakrmili. Dojeli jsme do Saas-Fee autobusem (naše české jsou lepší, mají otevírací okýnka) a pak lanovkou na Längfluh (2870 m), kde jsme se nejprve kochali výhledy na ostatní velké a vyšší hory a také jsme dalekohledy pokukovali na Allalinhorn, jestli nespatříme našich pět souputníků. Počasí si s námi zahrávalo, dole trošku pršelo, nahoře svítilo sluníčko, ale než jsme se seřadili na společnou fotku, zahalily nás husté mraky a viditelnost se rapidně zhoršila. Proto jsme se dali na ústup a sjeli lanovkou na Spielboden (2448 m), kde jsme se pustili na prudkém srázu do sestupu, abychom viděli výše zmiňované sviště. Svišti se ukázali a pak hned zmizeli, mrkev je moc nezajímala, asi byli překrmeni. Trošku nás zklamali a nebo nás bylo hodně a jich málo. Sestupovali jsme dál do údolí Saas-Fee. Některé z nás zmohla únava a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny v domnění, že jedna skupina dojede „domů“ busem a druhá „pěškobusem“. Pěší skupinka nakonec narazila v blízkosti Saas-Fee na další sviští kolonii. Tito svišti byli zjevně civilozovaní, protože se nebáli, jídlem nepohrdli a nechali se vyfotit. Také proto asi byli o polovinu větší než svišti bydlící ve vyšší nadmořské výšce pod lanovkou. Od svišťů nás vyhnala dešťová přeháňka a tak jsme místo pěšího pochodu domů zvolili raději autobus ze Saas-Fee. Jaké byo naše překvapení, když se obě naše skupiny opět sešly na autobusovém nástupišti.
            Doma následovala večeře (dle možností a zásob a chuti každého z nás), pak pravidelná mše v podání otce Petera s krásným hudebním doprovodem našich mladých zpěváků a kytaristy. A po večeři opět „burza výletů“ na další den.

Úterý 20. 8.
            Tento den jsme si mysleli, že si odpočineme a načerpáme síly na dny další. Proto jsme zvolili wellness okruh na Kreuzboden (2400m) a výhled na osmnáct čtyřtisícovek z Hochsaas (3200 m). Dnes nás počasí tedy opravdu vypeklo – tento den bylo „šeredně“. Pršelo, bylo chladno a viditelnost velmi špatná. Dokonce i velcí optimisté prohlásili tento den za nepěkný, co se počasí týkalo. O to příjemnější byla horká sprcha v Taboru a teplý čaj. (Zajímavé bylo, že v Taboru tekla ze studeného kohoutku ledová voda a z teplého hodně horká.)
            Večer byla mše a „burza výletů“, po ní samozřejmě volná zábava uvnitř (fotbálek, ping-pong, debaty) nebo venku (volejbal, fotbal, debatní kroužky).

Středa 21. 8.
            Pro naši rodinu nejnáročnější den. Byl to asi jediný výlet, kdy jsme nevyužili lanovek, ale jen autobusu, abychom se dovezli k přehradě Mattmark. Sem jsme dorazili jako velmi početná skupina, která se rozdělila na dvě části. Ambicióznější skupina vyrazila na výstup od přehrady vzhůru k italskému sedlu Jazzilücke (3081m). Dále pokračovali na italské straně a zpět sestoupili do městečka Saas-Almagell. Cestou se někteří odvážlivci vykoupali v ledovém jezírku.
            Druhá pohodovější skupina se vydala na pouť k Madonně na švýcarsko-italské hranici ve výšce 2870 m. Byla to dost krkolomná cesta po kamenité skále, pod vrcholem s krátkým zasněženým přechodem. Celou cestu jsme doufali, že nezaprší, protože slézat po mokrých kamenech by nebylo zrovna idylické. Zlatá socha Madonny nás k sobě lákala a tak jsme byli motivováni vystoupat až k vrcholu. Po shlédnutí sochy, focení a modlitbě jsme slezli kolem jezera Lago Smeraldo na italskou stranu a navštivili zdejší pub, abychom se posílili a odpočinuli před zpáteční cestou. Italské kafíčko, čokoláda, smažené brambůrky nás dostatečně nasytily. Cesta zpátky byla kupodivu rychlá, v dětech se probudily soutěživé pudy a ani my starší jsme nechtěli zůstat pozadu. Navíc, když jsme zjistili, že nám brzy odjíždí autobus domů, tak jsme hodili nohy na ramena a svižně kráčeli k zastávce busu. Tato túra měla jen 14,5 km, ale 700m převýšení. Únava se dostavila záhy, takže po večeři jsme padli do postelí a vynechali i večerní mši. Jak jsme se později dozvěděli, chybělo nás na mši více. Asi to byl opravdu nejnáročnější den.

Čtvrtek 22. 8.
            Protože někteří z nás neviděli „civilizované sviště“, rozhodli jsme se je ještě jednou navštvívit. Abychom využili svůj pracně získaný Bürgerpass, vyjeli jsme lanovkou společně s větší skupinou na vrchol Hannig (2336m), kde jsme nechali mladší děti vyřádit na obrovské skluzavce. Větší část skupiny se oddělila a vystoupala na vrchol Mällig (2700 m) a následně někteří doputovali pěšky zpět až do Tabora.
            Naše zvířátkomilovná skupinka se vydala na sestup Sluneční stezkou. Cestou dolů se někteří z nás bavili testováním elektrických ohradníků. (Není prý nad to, než podat nic netušící osobě ruku a přitom se držet drátu pod proudem....) Kolem stezky bylo neskutečně hodně hub (Švýcaři je prý nesbírají, my Češi ano), proto někteří z nás měli k večeři chutnou smaženici. Svišti byli fajn, ale museli jsme si na ně počkat. Pak se nechali krmit i pohladit. Abychom si užili lanovky, vydali jsme se ještě jednou dvěma lanovkami na Längfluh a zpět. Slabší povahy měly trochu problémy se změnou tlaku v různých nadmořských výškách, ale nakonec to ustály.
            Večer pravidelná mše, burza výletů a dokonce loučení s některými, kteří se rozhodli v pátek odjet domů.

Pátek 23. 8.
            Poslední den výletů už jsme nechtěli moc pokoušet, zvláště po nepěkném úrazu statečné Marušky. Vydali jsme se znovu na wellnes stezku na Kreuzboden (dnes totiž bylo nádherné počasí) a tak jsme si užili lehátka i Kneippův chodníček s ledovou lázní nohou. Část naší rodiny se odvážila na zážitkovou cestu v Saas-Almagell. Užívali jsme si nádherné vyhlídky do údolí i pohledy na úžasné štíty čtyřtisícovek.
            Dnešní mši jsme se museli obejít bez mladých zpěváků a muzikantů, kteří odjeli domů. Narychlo jsme sestavili staré dobré duo flétna-kytara a snad jsme nikoho moc nenaštvali :-).
Večer proběhl konzumací posledních zásob oříšků, brambůrků, alkoholu, sdílení zážitků i zpěvu
nadějného tria. Padl na nás trochu smutek, že už je to naposledy a následující den balíme a odjíždíme.

Sobota 24. 8.
            Odjezd. Postupně jedni po druhých odjížděli a Tabor se vyprázdnil. Před námi dlouhá cesta, za námi krásná dovolená plná zážitků a nových přátelství.
            Ještě na závěr musíme zmínit, že jsme se zde poprvé v životě sestali s početnou skupinou ortodoxních židů, které opravdu nešlo přehlédnout. Všichni vypadali podobně, ne-li stejně. Muži černé kalhoty, bílé košile, modlitební sňůrky, jarmulky na hlavách i nejmladších chlapců a po obou stranách hlavy zvlněné pramínky vlasů, ženy dlouhé sukně a podobně zastřižené vlasy. V těchto oděvech zdolávali stejné vrcholy jako my.

            Moc všem děkujeme, bylo to překrásné, milé ale krátké. Saas-Grund a jeho okolí můžeme všem jen doporučit, stejně jako přátelské ubytování v Taboru, které sice mohlo na někoho působit poněkud skromněji, ale nám se tam spalo a pobývalo lépe než doma. Přátelé, snad se nám někdy něco podobného podaří zopakovat.


Vaši vděční Jan, Hana, Jáchym, Jakub, Eva, Anežka Mračkovi

Tábor Hostinné 2019

Sobota
Tento rok jsme opět jeli na tábor do Hostinného. Cesta byla překvapivě dobrá a dojeli jsme bez velkého zpoždění. Byli jsme rozřazeni do týmů a jmenovali jsme se: Martinčina armáda, Alfa team, No name, Husťáci a Malý píva. Při svačině k nám přišli nejprve stráže a řekli, že jsme v království Random a vládne tu královna Ravena. Prý ji máme poslouchat. Po chvíli však k nám přišla komorná královny a řekla, jestli bychom ji nemohli pomoci proti královně. Nebyli jsme si jistí, zda ji máme poslechnout a tak jsme chodili po království a zjišťovali, jaký mají názor na královnu obyčejní lidé. Zjistili jsme, že většina lidí ji nemá zrovna v lásce a tak jsme se rozhodli komorné pomoci.

Neděle
Ráno jsme se probudili, nasnídali a šli do kostela. Po obědě a polední pauze jsme se dozvěděli, že máme jít a najít správnou cestu do cíle. Např. jsme měli rozhodnout zda vstaneme buď možnost A, v 7:30 nebo možnost B, v 8:00. Když jsme vzali možnost A, našli jsme mapu a podle ní jsme měli pokračovat. Po této hře jsme zjistili, že v pondělí nás čeká výlet, protože nám vyšlo, že budeme vstávat v 7:30, pojedeme vlakem směr Trutnov a potom pěšky půjdeme doprava.

Pondělí
Jak už jsme v neděli zjistili, jeli jsme v pondělí na celodeňák. Dopoledne jsme hráli hru na koně a jezdce. A při polední pauze jsme si opekli špekáčky. Odpoledne jsme potřebovali od asistentů získat kusy mapy, kterou měli připevněnou na sobě. Problém byl v tom, že když se nás asistent dotkl, museli jsme se jít dobít .Nakonec se nám vše povedlo, měli jsme mapu a dorazili jsme zpět do Hostinného.

Úterý
Ráno nám napsala komorná, že královna pije každý den lektvar od alchymisty. Po snídani jsme se tedy vydali do alchymistovy chýše. Našli jsme však jen jeho lektvar. Dohodli jsme se, že ho tedy vylijeme a necháme si jeho recept. Museli jsme však vyluštit šifru, která říkala, že máme jít na Ravenin palouček. Po obědě a polední pauze jsme tedy šli na Ravenin palouček a potkali jsme tam alchymistu a utkali jsme se s ním ve hře vlajkovaná. I když jsme vyhráli, alchymista zbaběle utekl a vše řekl královně. Večer k nám přišla komorná a schovala se u nás. Když nám však četla pohádku, tak ji unesly stráže do hladomorny. Rozhodli jsme se jí pomoci a tak jsme se pozdě večer vypravili za ní do hladomorny. Povedlo se nám ji společnými silami vysvobodit.

Středa
Dnes se vstávalo o 30min později, protože jsme šli pozdě spát. Dopoledne bylo odpočinkové, že jsi např. mohl jít na čajový dýchánek nebo si zahrát spikeball. Odpoledne jsme se vydali hledat alchymistovy lektvary. Cestou jsme museli plnit různé úkoly např. udělat babičce radost nebo vymyslet básničku o království. Nakonec si každý tým odnesl jeden lektvar na odolnost, obratnost, sílu, rychlost a vytrvalost. Ve středu jsme ještě neměli tušení na co je budeme potřebovat...

Čtvrtek
Tento den jsme opět dostali dopis od komorné, že máme o královně něco zjistit. Po snídani jsme se tedy vydali do Lesa poznání. Les vydává informace všem, kdo mají dobré úmysly, ale aby se pojistil, některé informace jsou lživé. Na to, abychom zjistili, které informace jsou správné a které ne, museli jsme si zahrát odpolední hru. V této hře bylo hlavním cílem se proplížit na určené místo bez toho, aby nás viděly stráže. Tam jsme museli počkat na zbytek týmu a potom propašovat přes poslední kontrolu svítící propisku. Nakonec se nám to všem po menších i větších útrapách povedlo. Už jsme měli blízko k tomu porazit královnu...

Pátek
Tento den se pro nás stal klíčovým. Pomocí svítících propisek jsme zjistili pravdivé informace z Lesa poznání a nejvýznamnější bylo, že celou svoji moc má skrytou v korunce a že každé dopoledne relaxuje na houpačce u ohniště. Neváhali jsme a po snídani jsme šli k houpačkám. Než jsme se však dostali ke královně, museli jsme se utkat proti královniným strážím. S tím nám pomohly naše lektvary a s nimi jsme se dokázali probojovat až ke královně, porazili jsme ji a tím zachránili království. Od komorné jsme dostali truhlu s pokladem a večer jsme to oslavili na naší diskotéce.

Sobota
V sobotu jsme se už jen chystali na cestu a poté jeli domů.

Celý tento tábor jsem si moc užila a chci moc poděkovat všem, kdo tyto tábory organizujete (a prosím vás nepřestávejte v tom :-)

Kačka Semerádová

fotky zde

Nabídka pracovní pozice

Římskokatolická farnost Neratovice hledá fundraisera za účelem získání financí na stavbu nového kostela


Nabízíme
  • Smysluplnou práci na dobrém díle
  • Práci na poloviční nebo plný úvazek
  • Spravedlivou mzdu a po zkušební době výkonnostní odměny
  • Flexibilní pracovní doba s částečnou možností home office
  • Zaškolení a vzdělávání v oblasti FR
  • Nástup od září 2019 nebo dle dohody

 Požadujeme
  • Středoškolské vzdělání s maturitou
  • Dobrá znalost práce na PC, zvláště práce s tabulkami (Excell)
  • ŘP skupiny B – aktivní řidič
  • Respektování náboženských hodnot
  • Vztah ke městu Neratovice či okolí
  • Komunikativnost, kreativitu, samostatnost, flexibilitu, odolnost vůči stresu, dobrý tah na branku
  • Znalost světových jazyků (hlavně AJ a NJ) výhodou
  • Zkušenost s fundraisingem vítána, ale není nutná, zaškolíme
  • Místo výkonu práce: Kojetice (1 km od Neratovic) + home office 
Náplň práce
  • Vytváření koncepce fundraisingu organizace pod vedením zkušeného fundraisingového kouče
  • Péče o dárce – vytvoření databáze dárců a systematická péče o ně (telefonický, mailový a osobní kontakt); příprava podkladů pro schůzky s významnými dárci a jejich realizace
  • Komunikace s úřady a administrativní podpora právního zajištění fundraisingu (veřejná sbírka, GDPR atd.)
  • Příprava propagačních materiálů
  • Tvorba a aktualizace webových stránek pod vedením odborníků
  • Vyhledání grantových příležitostí, včetně zahraničních grantů; podání grantu a jeho realizace
  • Případně realizace fundraisingových akcí a aktivit
  • PR stavby kostela
 V případě zájmu svůj strukturovaný životopis, krátký motivační dopis a kopii dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání zašlete co nejdříve na farnostneratovice [at] centrum.cz

Nový kostel

Kostel Nejsvětější Trojice
 a centrum společenského dění zasvěcené kardinálu Josefu Beranovi


Chci vědět více:

Postavme spolu místo k Životu!