Farní slavnost tu byla, je a bude (tedy alespoň již patnáctým rokem). Nebudu vám lhát, nejsem tak stár, abych si ještě pamatoval nějaký rok, kdy nebyla. Zahradní slavnosti se mi především staly zdrojem zážitků pro můj budoucí život vskutku obohacujících. Nebylo-li by farních slavností, nejspíš bych ve svých šesti letech nemohl okusit kubánský doutník špičkové kvality, za což jsem byl následně zcela neprávem skandalizován já i majitel onoho inkriminujícího předmětu. Tato cenná zkušenost mne pak provázela dalších deset let na vskutku nerovné cestě mého duchovního života až do sedmnáctého června tohoto roku, kdy jsem já, a ještě několik mých dalších mladých kolegů farníků přijali svátost biřmování. Za to bychom chtěli co nejsrdečněji poděkovat Jeho Excelenci, panu biskupu Herbstovi, neboť bez něj bychom tento svátostní akt možná ani nezvládli. A zapomněl-li bych na katechety, do smrti bych si to neodpustil, protože zejména oni nám předávali podněty k hledání a přemýšlení nad věcmi víry a její problematiky. Nejinak však činili také naši rodiče, kmotři a ostatní farníci a vůbec, abych to zkrátil, je věru těžké vyjádřit, co pro nás Vaše vedení znamenalo. Děkujeme Vám.

Když pak celý obřad skončil, bylo zcela samozřejmé tak velkou věc oslavit, a tak jsme se již tradičně odebrali na zahradu k Hixům, abychom zde pospolu spáchali téměř jubilejní ročník farní slavnosti. Snad každý dobrý farník přinesl nějaký chutný domácí či kupovaný pokrm, který neváhali sdílet s ostatními. U nápojů všeho druhu tomu samozřejmě nebylo jinak a jako bonus se zde opět zcela nevysvětlitelně vyskytly dva sudy dobrého piva. Za tohoto krásného a slunného dne si každý našel své oblíbené přátele, pokrmy a nápoje, kterým pak zcela oddaně věnoval svou pozornost.

V letech minulých byl výběr aktivit sportovního charakteru značně omezený. Uznejte sami, že stolní tenis a petanque není nijak zvlášť uspokojivý sortiment sportovních činností a nikdy nemůže zcela naplnit veškeré pohybové tužby farníků. Tento rok však skupinka mladých a progresivních farníků (mě, Jiřího, Jana, Ondřeje a Jakuba) přišla se zcela převratným nápadem provozovat také tzv. řecko-římské zápasy. Ačkoliv zájemci o tento sport byli k našemu velkému podivení pouze mužského pohlaví, musím konstatovat, že zavedení nové disciplíny mělo velmi pokrokový charakter. Kdo vyhrál a že jsem to nebyl já, není vůbec podstatné, důležité však je, že nikdo z nás nepřišel k újmě a že jsme se při této nové pohybové aktivitě vskutku pobavili.

Ale i farní slavnosti bohužel někdy končí, to ovšem neznamená, že není možno se nadále aktivně veselit, a tak se skupinka těch nejproaktivnějších slavitelů odebrala do nedaleké hospody kde neúnavně za nás líné slavila dále až do brzkých ranních hodin.

Když píší tento článek, do další farní slavnosti zbývá již pouhých deset měsíců a dá-li Bůh, bude také tak akční a pokroková, jako byla ta letošní.

Petr Kelin mladší