Ohled za táborem na Spáleništi 2016

V sobotu 16. července v 10 hodin na neratovickém nádraží nabíhá hlouček 11-ti dětí za pomoci Šárky, Kuby, Aničky a Marušky Cúthové do vlaku na Tanvald. Další 2 děti už ve vlaku sedí, 2 děti se do vlaku nesou, doprovodné vozidlo s Marianem a Matoušem už je dávno na cestě. Dominik s Jirkou v zahraničí plánují návrat do domoviny. Sluníčko nám svítí na cestu, stará známa chalupa na Spáleništi je pro nás otevřená a pohádková říše se ocitá v nesnázích. Všechno nasvědčuje tomu, že tábor může a přímo musí začít. Vždyť kdo jiný než naše děti může pomoct zlému vlku vydělat peníze na medicínu, aby ho kůzlátka nepoznala po nakřáplém hlase, otevřela vrátka a pohádka pokračovala, jak má...

Nicméně sotva děti jednu pohádku napravily, hned se pokazila zase nějaká jiná. Celý týden zachraňovaly popletené pohádkové postavy. Kocoura v botách odnaučily strachu z myší, probudily ježibabu spící v perníkové chaloupce, Jeníčka a Mařenku naučily pořádně sportovat, aby zhubli potom, co snědli celou perníkovou chaloupku. Děti pomohly i Popelce, Červené Karkulce a Zubejdě a ještě v závěru tábora zachránily celou pohádkovou říši, když před králem usvědčily zlého černokněžníka Dobromila dřív, než si stihl vzít královu dceru za ženu. Princezně vysvobodily hodného Honzu, a tak svatba mohla pokračovat...

Co si tedy z letošního tábora odvezeme? Že dobro nakonec vždycky zvítězí, i když to stojí trochu námahy. Že věci na světě mají svůj řád a svoje místo. Stejně jako v pohádkách si postavy nemohou vždycky dělat, co se jim líbí, ani my si nemůžeme jít hrát, když nemáme umyté nádobí od oběda… Že společnými silami toho dokážeme víc a jednodušeji, takže se vyplatí navzájem se povzbuzovat. A jistě mnoho dalších věcí...

Děkujeme moc všem, kteří tam s námi byli. Dětem a asistentům za krásně jednotný tým, Marušce a Marianovi za výpomoc během prvních dnů, Peterovi za mši sv. a koláč od Míšy a Ádovi za salát od Jolany :-), díky Pánu, jak si nás těch 8 dní ochraňoval...

Opravdu si považujeme, že jsme tu mohli tolik let strávit pořádáním táborů. Jsme moc rádi, že jsme mohli ještě i tento rok tábor připravovat. Prostě: byla to taková pěkná tečka za tím naším případem...:-)

M+A Cúthovi

Fotky z tábora zde.

Pozvánka na víkendofku do Jesenice 30.9. - 2.10.

Zveme všechny farnostní i nefarnostní děti na další víkendofku! Bude se konat v termínu 30.9. - ­2.10. a místem konání bude sice málo probádaná, přesto oblíbená Jesenice.

Odjezd: pátek 30.9. v 15:56 z nádraží v Neratovicích
Příjezd: v neděli nejspíš dorazíme už kolem čtvrté hodiny

Jako tradičně doporučujeme s sebou vzít hlavně spacák (karimatka není potřeba), bačkory a aspoň jeden až dva kusy slušného oblečení do kostela, výběr necháme na vás. Dál se může hodit nějaké oblečení na ven, hygiena a dobrá nálada. Samozřejmě jakákoli pro asistenty příjemná překvapení jsou vždy s radostí vítána.

Cena je:
Pro členy klubu SHM Neratovice: 250/500/700/900 Kč za 1/2/3/4 sourozence
Pro nečleny je cena na úrovni reálných nákladů: 500 Kč / osoba

Akci pořádá SHM KLUB NERATOVICE

Za organizační tým Tina + Šárka + Jirka + Kuba

Těšíme se na vás!


Rodina *:
Kdo pojede *:
Případný kontakt:
Milá zpráva pořadatelům:
* povinný údaj

Umučený kněz a budoucnost Evropy

  Naděje, George Frederic Watts (1886)

Tento rozhovor s Pierrem Manentem, bývalým ředitelem na École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži, byl pořízen novinami Il Foglio bezprostředně po vraždě katolického kněze Jacquesa Hamela muslimskými radikály Islámského státu 26. července 2016.


Il Foglio: Co si myslíte o nedávném útoku na francouzský kostel a jak ho vnímáte? Žádný kněz nebyl zabit in odium fidei (mučednickou smrtí z nenávisti k víře) od druhé světové války.

Pierre Manent: Představte si tu scénu: všední mše svatá uprostřed týdne, téměř prázdný kostel, dva farníci, tři řádové sestry, velmi starý kněz s jemnou, milou tváří, jenž je zavražděn u oltáře, na kterém zrovna slavil Kristovu oběť. Tato srdcervoucí scéna vrhá světlo na stav křesťanství v Evropě. Katolická církev žije z víry a horlivosti nepočetných, starých a mladých. To je nenávist s dvěma tvářemi: studená a syčící nenávist, opovržení třídy, jež mluví a píše; a vražedná nenávist vraždících muslimských fanatiků. Francouzi coby lidský celek nevědí, co si s církví počít, so si myslit a co o ní říkat. Prezident si pospíšil, aby vyjádřil sympatie ke "katolíkům", avšak vzápětí změnil téma, poněvadž nevěděl, coby vlastně o katolících a katolické církvi řekl. Pouze starosta toho malého dělnického městečka, komunista, uměl promluvit o "našem knězi".

Il Foglio: Francie vypadá vyčerpaně... Co jsou chyby Francie, zvláště té reprezentované médii a intelektuály, a co je důvodem její malátnosti?

Pierre Manent: Francouzi jsou vyčerpaní, ale především jsou zmateni, ztraceni. Nikdo nečekal, že se věci vyvinou tímto směrem... Očekávali jsme, že vstupujeme do konečné fáze demokracie, v níž budou vládnout lidská práva, více práv a ohledně dodržovaných. Nechali jsme za sebou dobu národů a dobu náboženství a od nynějška budeme svobodné bytosti pohybující se bez obav po povrchu planety... A nyní vidíme, že náboženské a jiné společenské svazky nejen přežívají, ale navracejí se s nevídanou intenzitou. Všichni to vidí a cítí, ale jak to vyjádřit, když jediný povolený jazyk je ten osobních svobod? Stali jsme se vrcholně neschopni vidět, co je správné, svýma očima. Mezitím vládnoucí třída, jež není politická nýbrž ideologická, ta, jež káže ne to, co má být uděláno, ale co má být řečeno, se ztrácí v nekonečnu "hodnot", "hodnot republiky", "hodnot demokracie", "hodnot Evropy". Tato třída byla zcela zdiskreditována v očích veřejnosti, avšak zabírá všechnu ústavní zodpovědnost, zvláště v médiích, a nikde se nevidí skupiny či jednotlivci, kteří by dávali zdání porozumění tomu, co se děje, či jak tomu čelit. Nemáme více důvěry v ty, co nám vládnou, jakož v sebe. Není to ani omluva ani útěcha, ale chyby Francouzů jsou chybami Evropanů obecně.

Il Foglio: Domníváte se, že Evropa si tuto katastrofu přivodila jaksi sama?

Pierre Manent: Katastrofu vábíme tím, že se zaprodáváme ideologii světa takového, jaký je náš nyní. Katastrofu vábíme tím, že upřímně věříme, že náboženské svazky občana nemají žádné politické důsledky či vlivy. Katastrofu vábíme tím, že z debaty o Turecku coby potenciálního člena Evropské unie zcela vylučujeme fakt, že se jedná o masivně muslimskou zemi. Katastrofu vábíme tím, že zaměňujeme povinnost zachránit topícího se člověka s povinností tomuto člověku udělit občanství naší země. Katastrofu vábíme, když ve jménu dobročinnosti či soucitu nutíme staré křesťanské země otevřít hranice všem, kdo si přejí vejít.

Il Foglio: Má francouzská civilizace budoucnost? Má křesťanství, uvězněné mezi islám a militantní sekularismus, ve Francii budoucnost? Bude západní civilizace pokračovat v udržování Evropy, či jsme svědky úpadku západních ideálů?

Pierre Manent: Nevíme, kdy zazní polnice. Nemohu vám odpovědět z pozice jakési "profesní znalosti"; mohu pouze odpovědět ve jménu "naděje". Křesťanská naděje je založená na víře. Věřím, že uprostřed rozpadu západní civilizace, jenž už započal, se nadpřirozená povaha církve stane, paradoxně, více a více viditelná. Nenávist světa proti ní se odkryje více a více jasně. Více jasně než kdykoli předtím bude osud všech záviset na "malém zástupu" křesťanů.


Přeloženo z angličtiny Davidem Krejčiříkem z tohoto zdroje: First Things.

Tábor Jesenice 2016

(předem díky jestli si najdete čas a článek dočtete až do konce, protože je fakt dlouhej, ale skromně musím říct že za to stojí :))

Kontaktovala nás organizace Samo (South Americe anti-Mafia Organization), která chtěla pomoct s odhalováním ilegálních firem Jižní Ameriky. Rozdělili jsme se do šesti týmů (TOP 03, Alpha, Pampelišky, VIP, Člověci s YQ a Hanička a spol.)
První den jsme chodili po okolí a podle mapy měli hledat obrázky zvířat s čísly a písmeny po stranách. Probíhalo to celkem v pohodě (až na to, že se nevyznáme v mapách, takže jsme trochu bloudili) do chvíle než začala bouřka. Snažili jsme se schovat a nenapadl nás lepší úkryt než malý strom pod kterým na nás pršelo asi tak stejně jako kdyby tam vůbec nebyl. Když se déšť trochu uklidnil, šli jsme o kousek dál, kde byla vyhlídka, kam nepršelo vůbec (to jsme ale zjistili až když jsme byli všichni úplně durch). Přijeli za námi Vašek s Tinou, dali nám suché bundy, odvezli nejzmrzlejší členy naší skupinky a my se vypravili v dešti dál. Těsně před cílem jsme objevili duhu, tam jsme zastavili, vyfotili s ní selfíčko a pokračovali v cestě. Nakonec jsme společně přišli na to, že z písmenek a čísel, které jsme našli dopoledne se velmi zdlouhavým a nudným způsobem stane qr kód.
Druhý den jsme se podle souřadnic, které nám prozradil qr kód vypravili za společností Animal Shelter, kterou jsme měli prověřit. A jelikož jsme šli na úplně opačnou stranu, nedošli jsme tam (po nějakých 500 mílích bychom došli do Paříže..).
Nikomu z nás to však nevadilo, protože jsme aspoň našli spoustu borůvek. Odpoledne jsme se vydali už správně a obtížnou cestou jsme se nakonec dostali k Animal Shelter. Večer pro nás na oslavu našeho úspěchu uspořádalo Samo slavnostní banket. Měli jsme výborné jídlo, ke kterému nám hrál skvělý hudebník George na buben. Obsluhovali nás milý mladí číšníci, ochutnali jsme výborné drinky, zatančili si a všechno bylo úžasné. Večer jsme si s holkama povídali na pokoji a Lucka usnula, tak nás napadlo, že ji probudíme a budeme hrát, že je bojovka. Opravdu nám uvěřila a začala se oblékat. Když jsme jí řekli, že to byl jen vtip, radost z nás neměla, ale ráno se zasmála s námi.
Třetí den nás čekala dlouhá celodenní cesta za firmou Habanos, která vyráběla doutníky. Museli jsme si zkusit jak se doutník správně vyrábí abychom mohli bezpečně tvrdit, že Habanos to dělá špatně. Nejdříve jsme nasbírali tabák (fáborky) ze stromů a strážců plantáží a poté se snažili co nejkrásněji a nejrychleji doutník zabalit (rozmotali jsme toaleťák přes celou louku a pak ho měli zabalit zpět).
V noci nás vzbudili asistenti na noční hru, která byla naprosto skvělá a všichni jsme si ji moc užili, i když Martinka přepadla přes lavičku a koleno a rameno ji bolelo ještě v sobotu, Filip si narazil ruku a stalo se spoustu dalších malých zranění. Když jsme se celý potlouklí a unavení vrátili na faru, byl na vratech vzkaz připíchnutý nožem. Stálo tam: Čekám u sila, přijďte hned. Jako správný děti z města jsme nikdo nevěděli co je silo, ale nějak jsme to našli. Čekal tam na nás neznámý muž, který nám tvrdil, že je zaměstnanec Samo a že nic není tak jak si myslíme. Samo jsou padouši, kteří obviňují konkurenční podniky, aby oni zůstávali nejlepší. Pak se ozvali výstřely, muž se sesunul k zemi a my jsme začali křičet a utíkat.
Ráno jsme museli natočit reportáže, aby se všichni dozvěděli, co je Samo zač. Odpoledne za námi přišly rozhořčené zaměstnankyně Samo a chtěli vědět proč jsme reportáže natočili. Oni o ničem špatném nevěděli. Prozradili nám, že jejich šéf je pan Skrblík, kterého jsme potkali už na táboře před čtyřmi lety, kde nám nechtěl půjčit peníze na uhašení sopky, která nebýt nás mohla zabít miliony lidí.
Ve čtvrtek jsme se za ním vydali. I přes menší komplikace (některé týmy se zase ztratili) jsme ho našli v jeho pracovně. Choval se velmi arogantně a zle, vysmíval se nám, foukal nám dým z doutníku do obličeje, zakázal jíst mu olivy a ještě si myslel, že sbalí nějakou hnusnou Amandu.
Naše poslední šance jak ho porazit byla získat proti němu nějaké důkazy a to se nám bez větších potíží podařilo (asistenti už prostě mají svá nejlepší léta za sebou). Odevzdali jsme důkazy policii (i když jsme se zas ztratili, náš orientační smysl opravdu není nic moc). Ještě jsme se zastavili na řetězák na pouti a kvůli tomu znovu zmokli, ale stálo to za to. Vedli jsme vodní bitvu. Skrblík se svými spojenci proti nám. Samozřejmě jsme vyhráli, takže se Skrblík musel přiznat a odvedli ho do vazby. Vodní bitva pokračovala ještě nějakou chvíli. Schytala jsem nekonečné množství kýblů plných ledové vody od všech možných a dost často spršku od Tomáše s hadicí (za vodu se prostě platit musí).
Chtěla bych všem poděkovat. Asistentům, že i když byli úplně fyzicky i psychicky vyčerpaní nepřestávali se nám věnovat. Že jsou ochotní pro nás celý rok připravovat akce jen aby nám udělali radost. Že nám dali ten nejlepší dárek na konec. Dětem, že tvoří skvělý kolektiv lidí, kteří se podporují, jsou na sebe hodní a prioritou je pro ně být spolu a už neřeší jestli je to při hře, mytí nádobí, venku nebo třeba při mytí záchodů. Díky, že můžu být vaší součástí. Za skvělé jídlo, hry, čas strávený s vámi. Každý úsměv, objetí, pomoc, popovídání, smích, hezké slovo nebo třeba utěšování ve slabší chvíli, udělalo mi to radost a děkuju vám za to. Jen díky každému z vás jsem si mohla tábor tak moc užít. Mám Vás všechny moc ráda.

Míša Trhoňová :)


Fotky z tábora zde.

To je hlína 2016

Milí přátelé, letos se náš SHM Klub Neratovice po druhé účastnil soutěžní umělecké přehlídky "To je hlína".

Tuto přehlídku pořádá nadační fond Modrá rybka, který podporuje dostavbu školy v indickém Thayongu, založenou P. Medem. Do výtvarné části jsme poslali čtyři práce a do literární soutěže jednu. Naše účast byla dost úspěšná. Ocenění odborné poroty získali Lucka Kůlová a Šárka Trhoňová ve výtvarné části a Viktor Lebeda v literární části. Ceny jsme převzali při slavnostním vyhlášení v Malostranské Besedě 23.4.2016 z rukou porotců Andrei Forsterové-Stříbrné, Jitky Kopejtkové a Jiřího Dědečka. Během odpoledne se zároveň prodávaly soutěžní práce a výtěžek z prodeje by měl jít na podporu výše zmíněné školy.

Závěr nám zpříjemnilo jak připravené občerstvení, tak koncert Jiřího Dědečka. Jako milý bonus bylo setkání s Jonášem Mrázkem, který také vyhrál ve výtvarné části.
Dana Vrbová

Biřmování a zahradní slavnost

V neděli 12.6. byla v kostele v Lobkovicích udělena svátost biřmování šesti jedincům, převážně z neratovické farnosti, následovaná už tradiční zahradní slavností na zahradě u Hixů. Na slavnostní mši dorazil samotný biskup Karel Herbst, oblíbený nejenom tady u nás, ale určitě i všude tam, kam už někdy zavítal.

Celá mše se podle mě vydařila, jak to jenom šlo. Muzikanti krásně muzicírovali (houslistu Pepu Zvěřinu pochválil po mši i sám pan biskup), ministranti celou dobu i v celkem malém počtu vydařeně ministrovali, biřmovanci četli a nosili různé věci (např. dary a na konci obřadu i dárky) a otec Peter s biskupem vedli mši a úspěšně biřmovali. Navíc ještě přišel do kostela Tomáš Vambera s foťákem, a tak bylo i o dokumentaci dobře postaráno.

Co se týká biřmovanců, čtyři z nich (Anička Viktorinová, Šárka Trhoňová, Nikola Škorvagová, Jiří Rýdl) byli po necelý rok před udělením svátosti připravováni sehraným týmem v podobě dvojice Peter Kováč a Marián Cúth, takže pořádná teoretická i duchovní příprava byla zaručena. U otce Petera se myslím připravovala i ředitelka libišské školy paní Martina Bezděková. A poslední biřmovaný byl Ondra Vojta z Hostína, který byl připravován ve své farnosti.

Za biřmovanci seděli během mše jejich kmotři a kmotry, kterých bylo myslím také šest. Ti, i když patřili k nejdůležitějším osobám celé slavnosti, jako jedni z mála na konci nedostali žádný dárek. Snad jenom Marián, kterému se společně s panem biskupem a otcem Peterem po závěrečné motlidbě děkovalo, obdržel flašku vína a několik studentských pečetí (a hodně krabic).

Po obřadu se před kostelem ještě chvíli povídalo, a potom se většina lidí rozhodla pokračovat celkem slušně načatý den na zahradní slavnosti. Ta taky probíhala celou dobu vysoce úspěšně, jenom již tradiční zahradní déšť nás bohužel navštívil častěji než obvykle. To ale nevadilo, u Hixů je mnoho míst, kam se dá schovat, a když k tomu připočtete i ty lidi, hned se vám tam chce jít s nimi schovat taky. Samozřejmě nechyběl ani Jindrův skvělý guláš, na který si počkal i biskup Karel Herbst, než musel odjet na další akci. Během dne se až na jeden spotřebovaly všechny sudy piva, což společně s prázdými lahvemi od vína svědčilo o dalším rozměru vydařenosti celé slavnosti.

Na závěr bych ještě chtěl moc poděkovat: Panu biskupovi za krásné povídání a ochotu přijet za námi; otci Peterovi za skoro celý rok vytrvalosti v nelehkém úkolu dostat do nás alespoň něco, dále samozřejmě za krásnou mši a navíc za to, že když ho znenadání pan biskup zvedl po kázání ze židle, aby mu otec řekl naše jména, v těžké chvíli nezakolísal a vyjmenoval je na jedničku; Mariánu Cúthovi za skvělé skoro-každo-dvoutýdenní povídání o všem možném (hlavně samozřejmě směřováno ke svátosti biřmování), a dále za to, že byl na místě ochotný být mým křestním strejcem (dokonce mi i vysvětlil, že vlastně bude mým biřmovním kmotrem); a nakonec všem, kdo se podíleli na organizaci a přípravě zahradní slavnosti, zvlášť pak rodině Hixových, u kterých se to mohlo celé odehrávat.

Jirka Rýdl


FOTOGALERIE
* fotky od Tomáše Vambery z kostela na tomto odkazu
* fotky od Standy Dabrowkého zde:

pozvánka na víkendovku v Přeloči

3.-5.6. 2016 v Přelouč


Přinášíme informace o v tomto roce poslední víkendovce. Akce je pořádaná pro všechny děti od 6ti let.
A důležité informace jsou níže, těšíme se.
  • Odjezd bude: poměrně brzo v pátek v 16:33 z Neratovic od nádraží (sraz v 16:20)
  • Příjezd bude: v neděli v 17:59 do Neratovic na nádraží

S sebou doporučujeme vzít: spacák, karimatku, bačkory, oblečení na ven, a lepší oblečení na cestu a do kostela.

Cena je: 
  • Pro členy Klubu SHM Neratovice: 250/500/700/900 Kč za 1/2/3/4 sourozence z rodiny

Akce je pořádaná KLUBEM SHM NERATOVICE

Šárka + Jirka + Tomáš

Dotazy směřujte na telefonní číslo Tomáše 737 254 102 nebo e-mail: vambera@gmail.com

◀◀◀ Přihlásit se ▶▶▶

Rodina *:
Kdo pojede *:
Případný kontakt:
Milá zpráva pořadatelům:
* povinný údaj

Zážitky z Festivalové víkendovky v Přelouči 13.5. - 15.5: 2016

Byli jsme na festivalu Salesiánského hnutí mládeže v Pardubicích.
V pátek jsme odjeli vlakem do Přelouče, kde jsme spali ve skautské klubovně. Do Pardubic jsme v sobotu ráno odjeli vlakem a autobusem. Festival se konal v parku, kde pro nás bylo připraveno spousta zábavy: nafukovací prolejzačky, vyrábění, kurs první pomoci, divadélka a taky cukrová vata a zmrzlina. Přespali jsme opět v klubovně. V neděli jsme šli na mši, potom na pizzu a hurá domů. Víkendovka se mi moc líbila, vyzkoušel jsme si lezení na stěnu s jištěním.

Váša Krejčiřík

Noc kostelů 2016

Letos budou otevřeny kostely v pátek 10.6.2016 i v naší farnosti

Neratovice-Lobkovice, kostel Nanebevzetí Panny Marie

  • 18:00 – 22:00 Soutěže pro děti i individuální prohlídka kostela (každý vyhrává)
  • 18:00 – 22:00 Výstava výrobků dětí z neratovické farnosti
  • 19:00 – 19:30 Kos (kostelní sbor) zpívá jako kos (křesťanské písně pro děti a mládež)
  • 21:30 – 22:00 Modlitba za město (ztišení s duchovním slovem a písněmi)

Neratovice, kostel sv. Vojtěcha
  • 18:00 – 18:45 Mše svatá
  • 18:45 – 19:00 Krátké slovo o Noci kostelů a o liturgii (proč a nač kostel?)
  • 19:00 – 20:00 Možnost prohlídky kostela s krátkým komentářem
  • 20:00 – 21:00 Koncert Musica Pro Sancta Cecilia (vokálně instrumentální soubor)
  • 21:00 – 22:00 Individuální prohlídka kostela

Libiš, kostel sv. Jakuba Staršího
  • 18:00 – 22:00 Možnost prohlídky kostela a zvonice s průvodcem

Kojetice, kostel sv. Víta
  • 18:00 – 22:00 Možnost prohlídky kostela a zvonice s průvodcem

Hostín u Vojkovic, kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • 18:00 – 22:00 Co je důležité, je očím neviditelné (výstava fotografií Tomáše Blažkeho)
  • 18:00 – 22:00 Možnost prohlídky kostela a zvonice

Více info hledejte na www.nockostelu.cz