V sobotu 16. července v 10 hodin na neratovickém nádraží nabíhá hlouček 11-ti dětí za pomoci Šárky, Kuby, Aničky a Marušky Cúthové do vlaku na Tanvald. Další 2 děti už ve vlaku sedí, 2 děti se do vlaku nesou, doprovodné vozidlo s Marianem a Matoušem už je dávno na cestě. Dominik s Jirkou v zahraničí plánují návrat do domoviny. Sluníčko nám svítí na cestu, stará známa chalupa na Spáleništi je pro nás otevřená a pohádková říše se ocitá v nesnázích. Všechno nasvědčuje tomu, že tábor může a přímo musí začít. Vždyť kdo jiný než naše děti může pomoct zlému vlku vydělat peníze na medicínu, aby ho kůzlátka nepoznala po nakřáplém hlase, otevřela vrátka a pohádka pokračovala, jak má...
Nicméně sotva děti jednu pohádku napravily, hned se pokazila zase nějaká jiná. Celý týden zachraňovaly popletené pohádkové postavy. Kocoura v botách odnaučily strachu z myší, probudily ježibabu spící v perníkové chaloupce, Jeníčka a Mařenku naučily pořádně sportovat, aby zhubli potom, co snědli celou perníkovou chaloupku. Děti pomohly i Popelce, Červené Karkulce a Zubejdě a ještě v závěru tábora zachránily celou pohádkovou říši, když před králem usvědčily zlého černokněžníka Dobromila dřív, než si stihl vzít královu dceru za ženu. Princezně vysvobodily hodného Honzu, a tak svatba mohla pokračovat...
Co si tedy z letošního tábora odvezeme? Že dobro nakonec vždycky zvítězí, i když to stojí trochu námahy. Že věci na světě mají svůj řád a svoje místo. Stejně jako v pohádkách si postavy nemohou vždycky dělat, co se jim líbí, ani my si nemůžeme jít hrát, když nemáme umyté nádobí od oběda… Že společnými silami toho dokážeme víc a jednodušeji, takže se vyplatí navzájem se povzbuzovat. A jistě mnoho dalších věcí...
Děkujeme moc všem, kteří tam s námi byli. Dětem a asistentům za krásně jednotný tým, Marušce a Marianovi za výpomoc během prvních dnů, Peterovi za mši sv. a koláč od Míšy a Ádovi za salát od Jolany :-), díky Pánu, jak si nás těch 8 dní ochraňoval...
Opravdu si považujeme, že jsme tu mohli tolik let strávit pořádáním táborů. Jsme moc rádi, že jsme mohli ještě i tento rok tábor připravovat. Prostě: byla to taková pěkná tečka za tím naším případem...:-)
Nicméně sotva děti jednu pohádku napravily, hned se pokazila zase nějaká jiná. Celý týden zachraňovaly popletené pohádkové postavy. Kocoura v botách odnaučily strachu z myší, probudily ježibabu spící v perníkové chaloupce, Jeníčka a Mařenku naučily pořádně sportovat, aby zhubli potom, co snědli celou perníkovou chaloupku. Děti pomohly i Popelce, Červené Karkulce a Zubejdě a ještě v závěru tábora zachránily celou pohádkovou říši, když před králem usvědčily zlého černokněžníka Dobromila dřív, než si stihl vzít královu dceru za ženu. Princezně vysvobodily hodného Honzu, a tak svatba mohla pokračovat...
Co si tedy z letošního tábora odvezeme? Že dobro nakonec vždycky zvítězí, i když to stojí trochu námahy. Že věci na světě mají svůj řád a svoje místo. Stejně jako v pohádkách si postavy nemohou vždycky dělat, co se jim líbí, ani my si nemůžeme jít hrát, když nemáme umyté nádobí od oběda… Že společnými silami toho dokážeme víc a jednodušeji, takže se vyplatí navzájem se povzbuzovat. A jistě mnoho dalších věcí...
Děkujeme moc všem, kteří tam s námi byli. Dětem a asistentům za krásně jednotný tým, Marušce a Marianovi za výpomoc během prvních dnů, Peterovi za mši sv. a koláč od Míšy a Ádovi za salát od Jolany :-), díky Pánu, jak si nás těch 8 dní ochraňoval...
Opravdu si považujeme, že jsme tu mohli tolik let strávit pořádáním táborů. Jsme moc rádi, že jsme mohli ještě i tento rok tábor připravovat. Prostě: byla to taková pěkná tečka za tím naším případem...:-)
M+A Cúthovi
Fotky z tábora zde.
