Když se děti devátého srpna v 8 ráno jestě se zalepenýma očima ospalkami loučily s rodiči a lehce nervózní, ale plni očekávání nastupovaly spolu s námi asistenty do vlaku, nemohly ještě tušit, co za dobrodružství je v následujícím týdnu čeká.
Do Tisé jsme dorazili chvíli před obědem a téměř všechny děti se ihned rozhodly prozkoumat místní zahradu, kde je nejvíce zaujala kruhová betonová prohlubeň v zemi (některé možná i víc než program a hry:)) Dříve pravděpodobně sloužila jako bazén, dnes už byla zarostlá stromy, což z ní utvořilo příhodné bojiště pro války mezi kluky a holkami, které se staly velmi oblíbenou volnočasovou aktivitou a táhly se následně celým táborem.
Po obědě se děti shromáždily na zahradě, kde je přivítala olympijská hymna a zjistily, že před sebou mají týden plný sportu, výkonů a disciplín. Rozdělily se do týmů dle států a odpoledne otestovaly své dovednosti v první hře plné různých sportovních aktivit .
Vyčerpaní z cesty a náročného dne odešly děti brzy po modlitbě do postelí aniž by tušily, že budou za pár hodin znovu na nohou a pochodovat do nedalekých Tiských skal, kde narazí na tajemného Bílého králíka, díky němuž se dostanou do zvláštního magického světa.
Takže žádná olympiáda? Ani náhodou, tu jsme nechali v reálnem světě. Nově se děti ocitají v Říši divů! Zde se následně seznamují s potrhlým Kloboučníkem, kočkou Šklíbou, králíkem Březňákem a housenkou Absolemem. Ale není to vše jen tak. Dozvídají se o velké hrozbě v podobě pána stínů a jeho posluhovačů, kteří Říši ohrožují a vydávají se napospas nebezpečím své nové kamarády zachránit.
Musím říct, že i jako pro asistenta pro mě byl tábor v nádhernem prostředí Tiských stěn a lesů jednou takovou velkou Říši divů.
A nebyly to pouze místní krásy přírody, co nás nepřestávalo překvapovat, ale často i samotné děti se svými nápady a energií. Občas to bylo méně náročné, občas více, někdy víc pro nás, někdy spíše pro děti. Bylo dost smíchu, slz, pus špinavých od borůvek, nohou umazaných blátem a dokonce málem došlo i na svatbu!;))
Občas se nám vloudila nějaká nečekaná komplikace, ale ve výsledku jsme si všichni tábor moc užili a dokonce se několik dětí při závěrečném odchodu z Říše divů rozplakalo, že se chtějí vrátit nazpátek.
Závěrem bych chtěla poděkovat Markovi s Veronikou za organizaci tábora, Veronice s Maruškou za excelentní kuchařské výkony v bojových podmínkách, Petrovi za jeho zápal a nevyčerpatelnou energii, Šárce s Tinou, které se s námi loučí, za jejich neskutečnou práci a úsilí tyhle poslední 4 roky a samozřejmě velké dík i zbylým asistentům Kačce, Vávovi a Majdě. Hlavně jsme moc vděční Vám rodičům za propůjčení vašich skvělých dětí a doufáme, že se k vám navrátily plné zážitků a radosti.
Mája Matochová
Krásnými fotkami se můžete pokochat ZDE