Jak už to tak bývá, každý rok přijde podzim. Každý podzim přijde listopad. A každý listopad přijde……………….. však už víme. Přijíždíme na Sněžnou, venku chladno. Jdeme se ubytovat, uvnitř chladno. Máme hlad, ale guláš, s libovým masíčkem, zeleninou a dalšími Maruščinými ingrediencemi, zabloudil. Zkrátka, je to „drsnej“ začátek.

Je to zhruba dvě hodiny, co jsme zjistili složení. Né guláše, ale jedoucích členů. Z původních 15 osob se to zužilo na pouhých 9. A je to už zhruba hodinu, co jsme zjistili, že navigace je nejlepší podle krásné, staré, papírové mapy, než podle „gábiny“. Teda záleží s kým jede v autě  Proto to zdržení guláše. Avšak přežili jsme a jsme tu!

Odpoledne se vyrazilo do přírody. Hrály se hry a nejen to. Marek a Matouš vzali s sebou provazochodecké lano, takže o srandu bylo postaráno. Venku jsme vydrželi do večerních hodin a někteří až do nočních. Ale to bych předbíhal. Na večer měl totiž Marek připravené téma, což je hlavní bod programu našich „víkendovek“. Bez těchto diskuzí by to nebylo ono.

No a co se týče těch co ponocovali? Ráno byli unavení a nelze se divit. Do cca 1:00 vydrželi venku namáhat své paže a házet si „Frisbee“ (létajícím talířem) a do 3:00 stavět, věřte nevěřte, domino. Co z toho plyne? Třeba to, že „i muži mají své dny“ a že nuda tady nevládne…..

Jakub Habart

A pokud si chcete prohlídnout i fotky, najdete je zde…ne vlastně až zde 🙂