Alpy Dienten 2014


Možná byste se rádi dozvěděli něco o trochu netradičně – rodinně pojaté farní dovolené v Dientenských Alpách. Rodin bylo celkem pět (Cúthovi, Trhoňovi, Trhoňovi, Kůlovi a Kvapilovi) + tři jednotlivci (Anička, Olinka a pan farář, který se připojil v polovině). V jiné chatě (mnohem méně luxusní než byla ta naše), ale ve stejné vesnici pak bydleli ,,mladí‘‘, odolná skupina vedená Maruškou Rajkovou. Ti měli poněkud vyšší cíle než my :-). Asi si myslíte, že s pěti rodinami s dětmi se toho po Alpách moc nenachodí. Pěkně se mýlíte!
Hned první den jsme vyrazili na nelehkou tůru a všichni, i ti nejmenší, statečně zdolali vrchol Taghaube ve výšce 2159 m. n. m. Čtyři z nás (Maruška, Marian, Šárka a Honza Kůla) se připojili k druhé skupině ,,mladých‘‘ a zalezli si jištěnou cestu, čímž si okruh trochu prodloužili. Myslím, že na začátek to byla skvělá tůra, ačkoli výhledy nebyly nic moc.
Druhý den byl přeci jenom více odpočinkový. Původně jsme se chtěli podívat do soutěsky u města, jehož název si bohužel nepamatuju, ale vzhledem k počasí měli zavřeno. Proto jsme zvolili krátkou procházku po lese a ve městě jsme se povozili na pár atrakcích. Potom se naše skupinka rozpadla a každý si prožil zbytek dne po svém :-)
Třetí den jsme zvolili težší tůru, cílem bylo sedlo Torscharte ve výšce 2246 m. n. m. Každý šel podle svého tempa, někteří cíle dosáhli, jiní se museli vrátit. Bylo to docela náročné, sice nepršelo, ale mraky byly všude okolo nás a v sedlech pěkně táhne.
Čtvrtý den den Marian s Maruškou vymysleli hru – alpští skřítci poztráceli po horách své vědomosti, a děti měly najít všechny nezbytné otázky a zodpovědět je. Sice pršelo a nikomu se nechtělo, ale nakonec všichni vyrazili na pomoc skřítkům. Ti nás čekali v lese a dali dětem skvělou odměnu – spoustu bonbónů! Nikdo pak nemohl tvrdit, že se mu nevyplatilo trmácení venku v dešti.
Pátý den znovu pršelo, ale to nás neodradilo od další tůry. Vyrazili jsme z parkoviště poblíž Hinterthalu vstříc hroznému dešti a větru. Většina z nás to raději zapíchla v blízkém almu (salaši), ale ti nejodolnější (Marian, Maruška, Martinka, Šárka, Honza Trhoň a Ika, Filip a Olinka Kvapilovi) se rozhodli na vrchol za každou cenu dostat. Stálo to za to. Hora Lauskopf se 2190 m. n m. byla vskutku nádherná ( i když skoro nebylo vidět na krok :-)).
Poslední den se jedna skupinka (Maruška, Marian, Anička a Šárka) vydala s ,,mladými‘‘ na tůru z Maria Alm k chatě Riemannhaus, kde se rozdělili a každý si vylezl pár dalších vrcholů, podle svých možností. Počasí bylo poprvé za tuto dovolenou opravdu nádherné, výhledy byly úžasné. Zbytek celé výpravy se vydal na tu ,,velkou zelenou horu‘‘ která byla vidět od nás z chaty – Klingspitz, vysoký 1988 m. n. m. Tento den se většina z nás vracela se spáleninami od slunce, ale nikomu to nevadilo, protože po pěti propršených dnech to bylo doopravdy povzbuzující :-) .
No a jak to zakončit? Moc děkujem agentuře VLOH (Marušce a Marianovi) za nádherný týden v krásném prostředí, kde jsme se všichni naučili překonávat nejen překážky na cestě, ale taky sami sebe. Moc jsme si to užili a já doufám, že se něco takového uskuteční znovu. Horám zdar!!!

(trhonovi company)

A zde malá ochutnávka fotek.

1 komentář :

Anonymní řekl(a)...

Krásné fotky a povídání. Jen nerozumím, proč je to presentováno jako *farní* akce. David. K.

Okomentovat