Pozvánka na Den modliteb za misie

Misijni kalendáře 2.500,-Kč
Arcidijecézni zbírka na misijni činnost 5.099,-Kč
Dar pro OPS Malajka -KAJUKI 7.000,-Kč

Průvodní dopis

Žijeme ve světě, kde se každý soustředí na úspěch, peníze a slávu. Já jsem byla také součástí tohoto kolosu. Být druhou v pořadí nepřipadalo v úvahu. Najednou se v mém životě něco změnilo. Zamilovala jsem se do vizí jednoho vzácného muže. Dovolte mi představit Vám důvod, proč má naše organizace smysl…
 Strávila jsem s přestávkami téměř rok s nejvíce inspirujícím člověkem, jakého jsem kdy měla možnost potkat. Jeho jméno je otec Joe. Pochází z oblasti připomínající ráj. Velkolepý vodopád dopadá a zavlažuje banánovníky, plody mučenek, plantáže kávy i čaje. Daří se zde cukrové třtině, cibulkám, kukuřici a dokonce makadamiovým oříškům. Jeho rodiče obětovali vše, aby jej poslali na nejlepší střední školu s nadějí, že se brzy přidá k univerzitním studentům, ožení se s báječnou ženou a postará se o ně ve dnech jejich stáří. Místo toho si zvolil cestu kněžství a uzavřel smlouvu k životu v chudobě, čistotě a poslušnosti. Byl poslán do Kajuki, vesničky v Keni. Půda je vyschlá. Rostliny rostou a pak uhynou, když déšť zklame. Lidé trpí hladem. Tato farnost byla uznána za jednu z nejchudších v celé katolické církvi. Joe nikdy nedával Bohu limity. Když měl malárii, pokračoval v práci. Když byl vyčerpaný, s úsměvem pracoval dál. Když byl zrazován, svěřil veškerou svou víru v Boží milost, zázrak. Každá kapka jeho krve dýchala pro komunitu lidí v Kajuki. Bojoval proti tvrdému nepříteli jménem chudoba. Jeho vize se mě velice dotkla. Už nikdy nebudu tím samým člověkem, jakým jsem byla.
 Jeden večer jsme vyšli ven. Vyprávěl mi o svém příchodu sem, do Kajuki, kde nebylo nic, jen kostel a malá chatrč. Poté se rozhlédl po okolí Základní školy svatého Petra a pokračoval ve vyprávění. Viděl svou školu pro sirotky růst a prosperovat. Nyní tato základní škola živí, šatí, ubytovává a vzdělává 400studentů, z toho 200sirotků zcela zdarma. Nic neplatí, protože sami nemají nic. Popisoval mi, jak postaví odborné centrum, které pomůže lidem získat technické dovednosti. Chtěl postavit speciální třídu pro děti, které mají speciální vzdělávací potřeby. Zmínil se, že když sem přišel poprvé, nikdo ze sboru netančil, nezpíval. Dnes jezdí na soutěže po celé zemi a natáčí cd, dvd. Rozhlédli jsme se po celém areálu Kajuki a otec začal s jeho představami. Jednoho dne bude krajina zelená, lidé začnou cestovat do Kajuki díky rozvíjející se ekonomice, možná dokonce průmyslu. Když se na to podívám z pohledu Evropanky, nepřijde mi na zeleni nic až tak zásadního, rozhlédnu-li se však po Kajuki, kde je půda vyprahlá na troud, nestačím žasnout nad jeho sny a odhodláním.
 Byl první, kdo promluvil proti ženské obřízce, kvůli jejím hrůzným následkům. Jeho poselství: “vyzbrojit ženy vzděláním, ne obřezáním“ slyšely všechny generace, nejvíce však oslovilo ty, kterým bylo určeno, mladé dívky. Opozice zuřila, ale vzdělávání se nedá zastavit a kultura se mění. Dívky samy říkají ne zásahu do jejich života, ale také těla. V podstatě žádná ze studentek-dívek v základní škole svatého Petra neprošla tímto rituálem. Společně, dívky i chlapci vytvořili skupinu, která vysvětluje důsledky a odrazuje své mladší kamarády od obřízky. Otec Joe je viděl dospívat, viděl je dokončovat jeho základní školu, pokračovat na střední, poté promovat na univerzitách. Snažil se představit si, jak se vracejí domů, zakládají rodiny a netrpí, jako trpěli jejich rodiče. Protože dosáhli vzdělání, ač sami nic neměli, věřil, že převezmou zodpovědnost za další mladší generace, které na tom mohou být podobně. Učil je vcítit se do pocitů druhých a dělit se. I když člověk nic nemá, stále může rozdávat lásku, porozumění, soucit, odvahu a víru. Toto byl jeho sen. Jeho vize. Jeho srdce. Večer jsme se procházeli tichou krajinou oba daleko ve svých myšlenkách. Procházeje kolem dívčí ubytovny se Joe usmál a řekl: „Tyhle dívky jsou tlukotem mého srdce.“
 Ve čtvrtek, 18.srpna 2011 otec Joe zemřel. Čekala jsem na něj v Nairobi, abychom zařídili vše potřebné pro jeho druhou návštěvu České republiky. Vyrazil časně ráno. Chtěli jsme spolu posnídat ve městě. Když vjížděl na křižovatku, narazil do něj kamion plný těžkého kamení. Stalo se to nedaleko Kajuki v Ishiara. Zemřel při nárazu. Jeho lidé jsou zdrceni. Přes slzy nevidí. Nikdy jsem neviděla takovou lásku. Ztratili svého Pastýře. Znovu nic nemají. Otec mě vzal navštívit rodinu s 10dětmi. Když jsme vcházeli do hliněné chatrče, uviděla jsem dítě ležící v rohu. Jeho oči byly zapadlé a skrz kůži byly vidět snad všechny kosti. Jeho matka se modlí, aby brzy zemřel. Je přítěží pro celou rodinu. Otec Joe jim dal příslib přístřeší, jídla, vzdělání pro jedno z dětí od prosince v naší základní škole svatého Petra. Jeho studenti pochází z takovýchto nelidských podmínek. Co se teď stane s těmito dětmi? Kdo bude sdílet jeho vizi? Co se stane s touto komunitou?
 Tento úžasný muž odešel ze svého úrodného domova, zanechal za sebou svou rodnou vesnici, jeho vlastní rodinu a s radostí přišel do Kajuki, vesnice které se všichni kněží obávali. Z celého srdce jim dal sám sebe. Nevím, jak to udělal. Zdá se mi to být jako včera, když mi ukazoval několik stromků, které zasadil v den, kdy přišel. Dnes jsou z nich velké “deštníkovníky“ nabízející stín. Přál si být zde jednou pohřben. Inspiroval mě k tomu, abych celý svůj život zasvětila práci pro druhé.
 Kladu si otázku, proč jsem se stala součástí života otce Joea. Ztratila jsem svého bratra, svého nejlepšího přítele a rádce. Nazýval mě sestrou a já ho milovala jako svého staršího bratra. Nikdy jsem nezažila takovou bolest. Bylo to vlastně poprvé, co jsem s otcem necestovala stejným autem a vyrazila o den dříve. Co by se stalo, kdybych ten den byla v autě s ním? Nyní se na mě jeho komunita dívá s nadějí v očích. Bůh má svá tajemství. Nebo ne? Je zvláštní, jak malé změny dokáží navždy změnit váš život a jeho směr.
 Ode dne otcovy smrti jsem se stala jakousi nadějí Kajuki. Jako jeho sestra cítím velkou zodpovědnost. Cítím se silná, protože jsem byla připravená stát se součástí této komunity a pokračovat v jeho snu. Stalo se tolik věcí a nemyslím, že beze smyslu a jen tak náhodou.
 S láskou Vaše Veronika

obecně prospěšná společnost Malajka, o.p.s.

Žádné komentáře :

Okomentovat