Celotáborová hra tábora na Spáleništi: 28.7. – 4.8. 2012

O dojmech z našeho tábora vypráví tento článek. Níže uvedený text je pouze stručným popisem naší celotáborové hry.

Byli jsme si užívat klidného pobytu v lázeňských starořímských Pompejích, kde nás přivítal jejich správce. Začali jsme studiem latiny a napouštěním lázeňských bazénů. Jaké to bylo pro děti překvapení, když druhou noc začala místní sopka Vesuv soptit? Nevím, možná menší než pro asistenty, když první noc byla bouřka a tak jsme si, navzdory plánu, užívali lázní i v neděli. Každopádně ještě v noci, když Vesuv soptil, vycházely děti ve dvojicích ven. Šly cestou necestou, navigovány pomocí kusů vyvrhnuté lávy, která zářila jen po nasvícení, až ke kráteru sopky, aby ji „uhasily“ (poznámka pro dospělé: velmi speciální vodou, kterou jdou sopky hasit). Jejich snaha byla pěkná a ne zcela marná. Celé Pompeje sice byly sice zasypány popelem, ale naše Spáleniště přežilo bez úhony (pouze začala vypadávat klika ve sprše).

Tak se naším novým (a celotáborovým) úkolem stala obnova Pompejí. Hned ze začátku jsme zažili atmosféru města v troskách – ukradli nám všechno jídlo. Skupinku rabujících jsme našli pospávat okolo stromu, na kterém měli potraviny pověšeny. Sice jsme jim jídlo vzali, ale v nestřeženém okamžiku nám vzali Šárku. I nám se pak podařilo jednoho z nich zajmout a tak jsme šli vyjednávat. Dohodli jsme se na soutěži v hádankách, kterou jsme s přehledem vyhráli. Tak jsme osvobodili Šárku a ještě měli zajatce navíc. Když jsme pak rabující ve vzájemné diskuzi přesvědčili, že rabovat nemá smysl, zajatce jsme jim vrátili.

Pak jsme čistili popelem znečištěné studny. Ve středu jsme se pak dočkali nového překvapení. Podle náhodou nalezeného dopisu jsme vydedukovali, že Vesuv pravděpodobně vybuchne znovu a jediný, kdo tomu může zabránit, je jakýsi pan Skrblík. Vypravili jsme se proto za ním zjistit více. Nebylo to jednoduché dostat se až k němu. Nakonec se nám to podařilo a tak nás přivítal na své rozhledně. Tedy, s tak bezcharakterním člověkem se někteří z nás ještě nikdy nesetkali. Zajímali ho jen jeho diamantové doly a bylo mu zcela jedno, že při erupci umře spousta lidí.

A tak jsme se rozhodli konat na vlastní pěst. Nejdříve jsme pořádně prozkoumali vnitřek sopky a zjistili, že Pompeje trvale zachráníme jen tak, že necháme lávou zalít Skrblíkovy doly, které měl uvnitř sopky. Nanosili jsme tak výbušninu na určené místo. Museli jsme ji ale odpálit z blízka. Aby nás při odpalu nezalila láva, přehradili jsme místo velkým stavidlem, které by pak šlo vytáhnout z venku.

Vše bylo splněno a tak jsme již ve čtvrtek mohli slavit u závěrečného táboráku. Že je to už všechno? No, taky jsme na to zapomněli – ještě přeci zbývalo vytáhnout stavidlo (pozn. redakce: a najít Tomášův objektiv). Jenomže stavidlo jsme v pátek našli zamčené – Skrblík a jeho pomocníci nás ještě překvapili. Nakonec jsme si ale cestu ke klíči od stavidla vybojovali a tak jsme v pořádku Pompeje zachránili (a našli Tomášův objektiv).

A na závěr přidám jednu zajímavost – Správce Pompejí měl často na sobě slavnostní triko, které mělo jednu zázračnou vlastnost – bylo vždy čisté. A jako takové zůstalo až do konce tábora (…kromě trošky lázeňského bahna…a popele…a skvrn od jídla…a kafe). Neuvěřitelné =D

Žádné komentáře :

Okomentovat