Tábor Horní Blatná 30. 7. - 6. 8. 2011

  Cesta kolem světa za 80 dní
Již ve vlaku se děti dozvěděly, že nejedou do Horní Blatné na tábor, ale jedou do Londýna, kde žije pan Fogg.

  1. den z Londýna do Suezu
Děti dorazily na nádraží, kde na ně čeká p. Fogg. Poprosily ho, jestli by s nimi znovu absolvoval cestu kolem světa. Willy Fogg po dlouhém přemýšlení došel k závěru, že s dětmi už jet nemůže, jelikož je moc starý. Ale zároveň slíbil, že bude psát dětem rady a bude jim fandit. Do Suezu se dopraví přes noc lodí.

  2.den ze Suezu do Bombaje
Bez cestovního pasu nejde cestovat, tak i děti svůj dostaly a měli za úkol každý den sehnat razítko. Mezitím, když děti sháněly razítko, jim lupič ukradl batohy. A jak je známo, v Suezu jsou velká tržiště a tak jsme s dětmi nesměli zůstat pozadu a tržiště jsme šli navštívit a zkusit se dovědět něco o banditovi. Milé trhovkyně za malé úkoly rády daly radu. A tak jsme zanedlouho zloděje odhalili a batohy dostali zpět. Během dopoledne se děti dozvěděly, že existuje nějaká tajná stezka do Indie, která je rychlejší než plavba po moři. Aby ji objevily, musí se orientovat podle souhvězdí. Najít hvězdy a složit souhvězdí dětem moc šlo, a tak se přes noc dostáváme do Bombaje.

  3.den z Bombaje do Kalkaty
Děti musely plnit úkoly, aby dostaly klíč k šifře, kde se dozvěděly, že razítko si musí vybojovat. Odpoledne se vydaly vézt krutý boj proti konzulovi a jeho pomocníkům o razítko v šiškované, kde děti s přehledem vítězí. Večer je čekal překvapující dopis od Fogga, ve kterém se dozvědí, že je tu postavená nová železnice a pokud po ní pojedou, ušetří si 2 dny cesty. Ve vlaku se od průvodčího dozvědí, že koleje ještě nejsou dostaveny a proto musí vystoupit a náhodně se zmíní o banditech, kteří brzy ráno chtějí popravit indickou princeznu Qeudimédu. A tak děti vystoupí a princeznu vysvobodí a ta je za oplátku dovede do Kalkaty tajnou stezkou.

  4.den z Kalkaty do HongKongu
Ráno jsou děti už v Kalkatě a mají za úkol získat razítko. Jdou tedy za starostou Kalkaty. Starosta ztratil hrnky a má bolavé nohy a tak dětem razítko dá, když mu hrnky najdou a originálně namalují indickými vzory. Odpoledne jdou děti do lesa uvařit čaj, který pomůže starostovi. Foggáči skořicový čaj na bolavé a oteklé nohy, Pruhovaný brčka mátový čaj na dobrý hlas a Zmoklí cestovatelé fenyklový čaj na nadýmání. Starostovi čaje moc chutnají a děti dostávají razítko.

  5.den z Hongkongu do Jokohamy a San Francisca
Dopoledne si děti batikují trička, aby dokázaly, že mají smysl pro obchod jako v Číně. Odpoledne jsou už v Japonsku a děti musí stihnout loď do Ameriky protože jezdí jen jednou týdně. Na konci trasy si děti poskládají lodičky z papíru a pošlou po potůčku, tím se dostávají do San Francisca.

  6.den z do San Francisca do New Yorku
Ráno si děti koupí za 1 dolar lístky na vlak a protože jim vlak jede až déle a na nádraží viděly banditu, půjdou se zúčastnit výcviku. Po skončení výcviku zjistí, že lístky jim ukradl bandita. Bohužel se nedá nic dělat a tak jdeme na oběd a děti přemýšlí co dělat. A po dlouhém přemýšlení Markétku napadlo, že bychom mohli zkusit jet na černo, jenže to se jim nevyplácí a po prohrané hře dostanou telegram od Fogga, kde jim napsal jak dostat a kde najít bandity. Děti si lístky zpátky vybojovaly a tím se dostávají do New Yorku. Když se dostaly do přístavu, snaží se najít loď, která jede do Evropy. Jenže žádná loď není a tak napíší dopis Foggovi o radu.

  7.den z New Yorku do Francie
V dopise od pana Fogga je napsáno, že nějací cizinci v 9:30 vyráží od pošty a jdou do Anglie, tudíž jim radí sledovat je. U rozhledny však děti zjistí, že je cizinci podvedli a že dojely do Francie. V Paříži si promluví s ukecanými cestovateli, kteří jim poradí se vrátit až odpoledne a zeptat se v informacích. Po cestě potkají člověka, který jim řekne, že je tu schovaný vzkaz. Ve vzkazu se děti dozvěděly, že musí jít na hřiště. A na hřišti je čekala šifra. Po rozluštění šifry se musely všechny družstva spojit a do 15 min doběhnout do Londýna. A tam na ně už čekal Willy Fogg, který jim poblahopřál a rozdal diplomy.

Na tábor s Marianem a Maruškou Cúthovými jsem jela už popáté, ale tentokrát v jiné roli a to v roli asistentské. Myslím, že na závěrečném rozdávání diplomů a poděkování ukápla nejedna jedna slzička dojetí. Děti dokonce začaly skandovat, že chtějí další společný tábor. Během děkování Maruška s Mariánem sice potvrdili své rozhodnutí, že oni právě prožili svůj poslední tábor, nicméně vyjádřili přesvědčení, že tábory budou nadále pokračovat a budou stále lepší. Proto já osobně M+M mockrát děkuji a jejich tábory si budu pamatovat ještě dlouho.
Týna Kůlová

Zde můžete načerpat atmosféru tábora.

Žádné komentáře :

Okomentovat